Je hliníkové nádobí jedovaté?

20. října 2017 v 15:32 | Kačenka |  Moje malé rejpáníčko
Jestli mě něco vždycky dožere, tak jsou to mladí markeťáci, kteří rozumí tak maximálně jídelníčku ve Starbucks, a už se rozhodnou psát články o nádobí. Což o to, číst to po nich a opravovat nesmysly je frustrující práce, ale to je můj problém. Horší je, když rozpoutají svou hloupostí celosvětovou fámu, která vděčně zapustí kořeny na kojících fórech.
 

Proč nežijeme v plovoucích městech?

19. července 2016 v 12:03 | Kačenka |  Věda v běžných věcech
Každý z nás někdy viděl obrázek létajících nebo plovoucích měst a řekl si, že by se takové budoucnosti chtěl dožít. Vyřešilo by se přelidnění světa, vznikly by soběstačné komunity založené na vlastní produkci potravin, recyklaci, nastal by ráj. Jenže potom uplynulo třicet let a stále nic. Je za tím celosvětové spiknutí, nebo by tam prostě v reálu nikdo nechtěl bydlet?

Děti Marsu

11. června 2016 v 9:28 | Kačenka |  Věda v běžných věcech
...aneb proč lidé na Marsu nikdy žít nebudou
 


Žijeme na ploché zemi?

20. května 2016 v 18:47 | Kačenka |  Moje malé rejpáníčko
Podívejte se z okna. Vidíte snad, že by byla Země kulatá? Takže není. A kdo má zájem na tom, abychom žili v omylu? Samozřejmě vláda, korporace, Zednáři, Ilumináti, Jeníček s Mařenkou a samozřejmě vesmírní ještěři, kteří nás čipují a proti kterým nás ubrání jen a pouze Aštar Šeran. Vlastně neubrání, protože přiletěl z vesmíru, který podle této teorie neexistuje.

Jen si tak trochu hrát...

5. května 2016 v 14:08 | Kačenka |  Kolotoč
"Napadlo tě, že nad tím vším musí někdo být? Někdo, kdo nás hlídá?"
Henry se podíval na Alici, zpátky na letní mráčky na nebi, které už hezký čas sledovali, a pak znovu na ni.
"Napadlo mě, že jsi úplně blbá." hlesl a vzápětí dostal od Alice pohlavek, až se kousl do jazyka.
Začali se pošťuchovat. O rok starší Alice, které z loňské bitky na hřišti chyběl kousek předního zubu a spíš než v sukni se cítila dobře s fotbalovou šiškou, měla samozřejmě nad hubeným chlapcem rychle navrch. V městečku Roswell byla v létě nuda a blížící se červencová noc slibovala alespoň nějakou tu padající hvězdu.

Brána

27. dubna 2016 v 14:27 | Kačenka |  Kolotoč
Zastavil se, aby popadl dech. Věděl, že už je blízko a spěchal, ale bolest v kýčli mu nedovolovala jít rychleji. Po obloze se táhla nízká mračna, dost zvláštní pro toto roční období. Blížila se tma a krvavý západ slunce jim dával nadpřirozené kontury. Z kapsy ukryté ve splývavém plášti vytáhl malou otlučenou krabičku s displejem. Namířil ji před sebe a přepnul několik tlačítek. Teplota, elektromagnetické pole, vektor gravitačního zrychlení, radiace. S těžkým vydechnutím ji schoval zpět a rozhlédl se. Ano. Větve stromů jakoby ukazovaly správným směrem. Sevřel ohmatanou hůl a vydal se vpřed.

Dnes je čas.

21. dubna 2016 v 13:42 | Kačenka |  Kolotoč
Michail potáhnul naposledy z levné cigarety a cvrnknul ji obloukem do nejbližší kaluže. Bylo opravdu hnusné ráno a neochotně se rozestupující tma se dosud držela ve všech dírách, prasklinách a spárách mokré Ponomarevovy ulice. Drobně mrholilo a rozhodně se nedalo říci, že by kondenzující smogový opar všechnu tu špínu mohl spláchnout. Zvedl límec kožené bundy, ruce vrazil do kapes a rychle vyrazil ke stanici metra.

Experiment

15. dubna 2016 v 16:18 | Kačenka |  Kolotoč
Ten pohled nikdy neomrzí. Miloval ten okamžik, kdy se přes horizont začal přelévat stín a jedno město za druhým se rozsvěcovaly jako žárovky. Zatímco denní krajina mizela ve tmě, všechno ožívalo nočním životem. Přitiskl nos na sklo, tak jako pokaždé, a zadržoval dech vzrušením nad tou nádherou.

Absolutní štěstí

4. dubna 2016 v 10:30 | Kačenka |  Kolotoč
Na první pohled nebudila vůbec žádné podezření. Stála jsem na nejbližším rohu, měla před očima rozložené noviny a přes horní okraj jsem ji nenápadně sledovala. Úplně obyčejná telefonní budka, ale uvnitř visely místo sluchátka nějaké brýle pro virtuální realitu. Vražedná past, které jsem nemohla přijít na kloub.

Muž ze Slunce

1. dubna 2016 v 18:06 | Kačenka |  Kolotoč
Oslepla jsem přesně v den svých čtrnáctých narozenin. Trvalo asi čtrnáct dní, než jsem poprvé uvidela svého Muže ze Slunce, a dalších čtrnáct let do dnešního dne. Je mi dvacet osm a chci svůj příběh zaznamenat, dokud na to vidím.

Kam dál