Sungazing aneb příroda se spletla

25. února 2016 v 14:03 | Kačenka |  Moje malé rejpáníčko
Jsou všude kolem nás. Na první pohled je nepoznáte, možná až na druhý, ale každopádně je odhalíte okamžitě, jakmile vám začnou něco vykládat o vašem zdraví. Na mysli mám rúzné hledače alternativ a zdravějších cest ve stravování, chování, odpočinku a přemýšlení. Jakkoliv s nimi ve vybraných případech souhlasím a sama se snažím žít svůj život tak trochu lépe, racionálně, je to právě racionalita, která řadě z nich chybí. Vzorovým příkladem je takzvaný Sungazing, přesvědčení a chcete-li i filozofie, která říká, že upřeným hleděním do slunečního kotouče výrazně zlepšíme fungování svého těla, načerpáme energii a někteří profíci dokonce zvládnou zcela přestat jíst.


sungazing

Někteří lidé věří, že hleděním do slunce dokážou nahradit jídlo a pití. Fotografie: upload.wikimedia.org


Část z vás významně pokývala hlavou, jasně, je to blbost jako řemen. Pak je tady ale druhá skupina, která podvědomně tíhne k esoterii nebo konspiračním teroriím, která se chystá rovnou rolovat dolů do komentářů s jedovatou slinou na jazyku: Prober se, ty ovce, jsi naprosto řízená korporacemi, nevíš...

Proč věříme pseudovědeckým teoriím a nic špatného to o nás neříká

Velká potíž různých pseudovědeckých alternativních nauk je právě určitá dobře odměřená dávka racionality a zdání vědeckosti v jejich pozadí. Ti, co utrpěli určité vzdělání, vědí, jakou strukturu mají vědecké články, jak se odkazují na zdroje a jakým mluví jazykem. Navíc s sebou v hlavě nosí slušnou zásobu různě propojených a neukotvených informací, které čekají na různé náznaky, aby nám řekly, jestli je daná informace pravdivá, nebo lživá.
O Slunci víme, že dalo život naší přírodě, téměř žádný živoucí organismus se bez něj neobejde a příjem slunečních paprsů na povrch těla je dokonce u rostlin naprosto zásadní podmínkou fungování jejich procesu výživy a růstu. Aha? A co když vám teď někdo napíše článek, že hinduističní jogíni běžně praktikují zírání do slunce (Sungazing) a někteří velmistři jsou již třeba deset let zcela bez jídla, jen o vodě? K tomu fotka patřičně vyschlého indického starce jako důkaz a několik zmínek na studie několika amerických univerzit, které to potvrzují. Zní to tak geniálně a uvěřitelně, ne?
Pokud se setkáme se zajímavou informací, která aspoň částečně zapadá do toho, co už víme nebo tušíme, velmi rychle ji vezmeme za průkaznou. Probírat se odkazy na vědecké studie může jednomu zabrat celý večer, což je opravdu na pytel, protože v tu dobu máme v plánu hejtovat na FB zastánce porodů v porodnici (jsou to ovce). Žejo.

Proč někdy stačí selský rozum

Jsou věci pravděpodobné a méně pravděpodobné. Statistika je velmi suchá disciplína, ale dokud se nesnažíte její výsledky zkresleně aplikovat někde, kam nepatří, dává pozoruhodně jasná vodítka na vnímání světa. Pravděpodobnost, že hozená mince skončí jako "panna" nebo "orel" je 50:50, čili fifty fifty. Pokud to zkusíte desetkrát a vyjde vám to 2:8, nedělejte chytráky. Teprve u 100 nebo lépe 1000 pokusů najednou uvidíte, že se nepletla.
Stejně tak je nepravděpodobné, že by se pletla příroda. Ta totiž počítá pravděpodobnosti nepřetržitě celé 4 miliardy let, kdy se život vyvíjí z první živé buňky. V přírodě je umožněno přežít tomu efektivnějšímu, lepšímu a odolnějšímu, a přežití toho méně efektivního není pravděpodobné.

Příroda se neplete. Nikdy.

Když se rozhlédnete kolem sebe a vezmete v potaz živé lidi, savce domácí i záoceánské, ryby, havěť všeho druhu, rostliny a dokonce ubohé nálevníky, které si pamatujeme z mikroskopu na základní škole, všechen život na zemi má jedno společné: Přijímá potravu, která se teoreticky dělí na složku dodávající energii a složku, která představuje stavební látky. Naše tělo, stejně jako tělo kopřivy, geparda nebo vážky, je složené pouze z prvků, které se vyskytují v jeho potravě, přičemž část potravy tvoří látky, které chemicky štěpí na molekuly dodávající energii tkáním.
I zelená část přírody potřebuje pro svě tělo stavební látky - prvky rozpuštěné v půdní vodě. Proti nezeleným organismům má jednu zvláštnost - sluneční svit využívá jako motor svého metabolismu, k syntéze sacharidů, které jsou součástí jejího těla. Ani rostliny, jejichž celé nadzemní tělo je uzpůsobeno pasivnímu přijímání slunečního svitu, nedokážou přežít jen o něm.
Pravděpodobnost, že by přírodě za 4 miliardy let uniklo, že živočichové nepotřebují přijímat potravu, ale mohou jen zírat do Slunce, je prakticky rovna nule. Vždycky upřednostní takovou formu života, která je v každodenním konkurenčním boji efektivnější v získávání potravy a vynakládání energie. Bez výjimek.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama