Duben 2016

Brána

27. dubna 2016 v 14:27 | Kačenka |  Kolotoč
Zastavil se, aby popadl dech. Věděl, že už je blízko a spěchal, ale bolest v kýčli mu nedovolovala jít rychleji. Po obloze se táhla nízká mračna, dost zvláštní pro toto roční období. Blížila se tma a krvavý západ slunce jim dával nadpřirozené kontury. Z kapsy ukryté ve splývavém plášti vytáhl malou otlučenou krabičku s displejem. Namířil ji před sebe a přepnul několik tlačítek. Teplota, elektromagnetické pole, vektor gravitačního zrychlení, radiace. S těžkým vydechnutím ji schoval zpět a rozhlédl se. Ano. Větve stromů jakoby ukazovaly správným směrem. Sevřel ohmatanou hůl a vydal se vpřed.

Dnes je čas.

21. dubna 2016 v 13:42 | Kačenka |  Kolotoč
Michail potáhnul naposledy z levné cigarety a cvrnknul ji obloukem do nejbližší kaluže. Bylo opravdu hnusné ráno a neochotně se rozestupující tma se dosud držela ve všech dírách, prasklinách a spárách mokré Ponomarevovy ulice. Drobně mrholilo a rozhodně se nedalo říci, že by kondenzující smogový opar všechnu tu špínu mohl spláchnout. Zvedl límec kožené bundy, ruce vrazil do kapes a rychle vyrazil ke stanici metra.

Experiment

15. dubna 2016 v 16:18 | Kačenka |  Kolotoč
Ten pohled nikdy neomrzí. Miloval ten okamžik, kdy se přes horizont začal přelévat stín a jedno město za druhým se rozsvěcovaly jako žárovky. Zatímco denní krajina mizela ve tmě, všechno ožívalo nočním životem. Přitiskl nos na sklo, tak jako pokaždé, a zadržoval dech vzrušením nad tou nádherou.

Absolutní štěstí

4. dubna 2016 v 10:30 | Kačenka |  Kolotoč
Na první pohled nebudila vůbec žádné podezření. Stála jsem na nejbližším rohu, měla před očima rozložené noviny a přes horní okraj jsem ji nenápadně sledovala. Úplně obyčejná telefonní budka, ale uvnitř visely místo sluchátka nějaké brýle pro virtuální realitu. Vražedná past, které jsem nemohla přijít na kloub.

Muž ze Slunce

1. dubna 2016 v 18:06 | Kačenka |  Kolotoč
Oslepla jsem přesně v den svých čtrnáctých narozenin. Trvalo asi čtrnáct dní, než jsem poprvé uvidela svého Muže ze Slunce, a dalších čtrnáct let do dnešního dne. Je mi dvacet osm a chci svůj příběh zaznamenat, dokud na to vidím.