Absolutní štěstí

4. dubna 2016 v 10:30 | Kačenka |  Kolotoč
Na první pohled nebudila vůbec žádné podezření. Stála jsem na nejbližším rohu, měla před očima rozložené noviny a přes horní okraj jsem ji nenápadně sledovala. Úplně obyčejná telefonní budka, ale uvnitř visely místo sluchátka nějaké brýle pro virtuální realitu. Vražedná past, které jsem nemohla přijít na kloub.

Začalo to sérií autonehod. Na oddělení vražd se to dostalo až po několika týdnech, kdy začalo být jasné, že nemůže jít o náhodu. Jenže co ty všechny oběti spojuje? Kadeřnice, učitelka, ředitelka malé firmy, cvičitelka z fitka, radní z místního zastupitelstva. Všechny věkové i příjmové skupiny. Některé by člověk v klidu označil za velmi atraktivní a ostatní přesně naopak. Stalo se to ráno, před obědem, odpoledne, i v podvečer, všechno před plnou ulicí svědků.
Jak jsme rychle vypátrali, všechny ženy byly těsně před smrtí v té tajemné budce.
Otočila jsem list novin, aby moje incognito vypadalo aspoň trochu důvěryhodně. V tu chvíli mi padly oči na malý černobílý inzerát v rohu stránky. Byla na něm vyfocená právě tato telefonní budka, přesně z toho místa, kde teď stojím. Rychle jsem zvedla oči. Byla tam. Honem jsem studovala inzerát. "Naplníme vaše nejtajnější touhy". Nic víc. Žádný kontakt nebo jméno společnosti.
Ze zadumání mě vytrhnul křik několika lidí. Rychle jsem zvedla zrak. Dva z mých mužů drželi ženu ve středních létech, která evidentně právě vyšla z budky. Musela dovnitř vlézt zrovna když jsem četla inzerát. Praštila jsem novinami do odpadkového koše a utíkala k nim.
"Šedesát devět!! ŠEDESÁT DEVĚT!" Křičela žena a hystericky vytřeštěnýma očima těkala po všech okolo. Chytila jsem ji za předloktí. Byla úplně horká. Jeden z detektivů si to asi vyložil tak, že ji držím, a ztratil na chvíli pozornost. Žena se nám vyškubla a ozlomkrk se rozběhla přímo do silnice. Vytáhla jsem zbraň a utíkala za ní. Jen zázrakem se utíkající ženě vyhnuly dva taxíky a autobus, já už tolik štěstí neměla. Skončila jsem na kapotě brzdícího pickupu a vyrazila si dech. Žena nám utekla v uličkách na druhé straně silnice. Klečela jsem na černém asfaltu a zírala na křídou nakreslený obrys mrtvého těla. Všechny oběti se z budky vrhly rovnou do silnice. Co je to šedesát devět a co to má společného s absolutním štěstím? Musím zpátky pro ty noviny.
Technici z našeho oddělení si pod dohledem lékaře zkusili brýle nasadit, ale prý v nich nic nebylo. Ksakru. K budce nevedl žádný viditelný přívod energie, žádný kabel. Přístroj uvnitř neměl na těle jediné místo, kde by se dal rozšroubovat. A noviny z koše zmizely, než jsem se zvedla ze země a přešla zpátky k budce. Když před budku postavím uniformovaného strážníka, nikdy nezjistím, co se to tady vlastně děje. Budu zase muset použít kolegy v civilu, ale jiné, než tentokrát.
Usrkla jsem kávu z automatu a sledovala přes žaluzii z chodby cvrkot na našem oddělení. Táhne mi na pěta čtyřicet a hodně mladých kolegů se na mě dívá jako na relikt minulosti. Vyřešit záhadný případ, po tom jsem toužila už od vysoké, ale realita na stanici bývá na hony vzdálená televizním seriálům. Káva chutnala, jako kdyby to byly nastrouhané pneumatiky. Šedesát devět čeho? Nebo to byla milenecká poloha? Adresa? Paní nevypadala ani na neukojený sexuální apetyt, ani na někoho, kdo se nechá čímkoliv vyvést z míry. Ale ten pohled v jejích očích mi zůstane vypálený do sítnice už navždy. Mrskla jsem kávou do koše na papír a vyšla na ulici. Dalo se do deště a kalné ráno velkoměsta mi pršelo na nezakrytou hlavu, plnou stejně kalných myšlenek.
Šourala jsem se k automatu po nos zabořená do teplého límce bundy. Mrkla jsem na prodavače párků (jeden z mých detektivů) a na somráka na lavičce (toho neznám, ale snad je taky od nás). Budka byla prázdná a zvenčí nijak nelákala k použití. Vstoupila jsem dovnitř. Nad automatem byla obyčejná smaltovaná cedulka - "Naplníme vaše nejtajnější touhy". Pod ni někdo fixou dopsal "To musíš zažít". Zvláštní. Rychle jsem si nasadila brýle.
Krůtí šunka - 39,90. Chléb s česnekem - 24,30. Jogurt Dařbuján - 5,90. Vepřové řízky, chlazené, balené, kilo za 69!!!!!
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 5. dubna 2016 v 16:41 | Reagovat

Doufám, že je to na pokračování. Nebo ten konec  nabídka levných potravin je řešení?

2 Kačenka Kačenka | E-mail | Web | 6. dubna 2016 v 8:50 | Reagovat

Růženko, netrap mě :-)

3 ladypilgrim ladypilgrim | 11. dubna 2016 v 16:52 | Reagovat

;-) Super chápu, že pro ženskou co potřebuje nakrmit rodinu, řízky za 69 můžou být ternem...a odpověď [1]: Vtip je v tom, že programů v programech máme tolik, že vlastně nevíme co je pravda...Konspiračních teorií jsou haldy a v pohádkách je ukrytá pravda...samozřejmě i v Bibli, ale odhalit ji můžeš až po projití určitých úrovní, jenže na cestě jsou pasti a dosažené poznání...ztrácíš...od toho jsou tak zvaná dejavů..Ale pro někoho to je jen scifi...a pro jiného cesta do blázince...záleží v jakých okruzích se budeš pohybovat...pokud mezi těmi, kteří tím žijí..jsi jejich...a pokud někomu na psychiatrii..jsi pro ně prototip dokonalého blázna....to je ta legrace..a kdo nezažil neuvěří...

ale teorií je spousta 8-)

Díky za skvělou poutavou povídku...těším se na další.

4 Kačenka Kačenka | E-mail | Web | 12. dubna 2016 v 12:56 | Reagovat

S tématem tak trochu jiné reality si hraju moc ráda, ale nejsem žádná velká spisovatelka, za celej život jsem napsala možná tak 10 povídek a z toho 4 jsou tady na tomhle blogu za poslední 4 týdny...

5 ladypilgrim ladypilgrim | 14. dubna 2016 v 10:11 | Reagovat

Super jen pokračuj a odpověď z mého blogu...Díky za sdílení. Musím přiznat, že pokud si člověk neví rady se svým životem, hledá cestu jinde. A taky vysvětlení proč se mu dějí takové věci co jinému nee..
Někomu se dějí neuvěřitelné věci..pokud nezažiješ ..neuvěříš...jsem takový hledač pravdy...Terry Pratchet je v tom skvělý..mohu jen doporučit.. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama