Experiment

15. dubna 2016 v 16:18 | Kačenka |  Kolotoč
Ten pohled nikdy neomrzí. Miloval ten okamžik, kdy se přes horizont začal přelévat stín a jedno město za druhým se rozsvěcovaly jako žárovky. Zatímco denní krajina mizela ve tmě, všechno ožívalo nočním životem. Přitiskl nos na sklo, tak jako pokaždé, a zadržoval dech vzrušením nad tou nádherou.


"Tady jsi!" uslyšel za zády hluboký, až otcovsky laskavý hlas. Profesor Kronos ho přátelsky chytil za rameno. "Pojď, musím to tady zamčít."
Kráčel vedle profesora mlčky, ruce v kapsách bílého pláště, pohledem klouzal po starých vychozených dlaždicích katedry Hvězdných nauk.
"Odvedls moc dobrou práci." řekl profesor. "Mám tvoji zprávu na stole, večer ti pošlu oponenturu. Myslím, že jsme se všichni shodli, že bys neměl mít problém ji obhájit a postoupit do dalšího ročníku. Tvůj projekt je..." profesor se odmlčel a po chvíli pokýval hlavou. "... svým způsobem fascinující. Něco takového jsme tady neměli už hodně dlouho a zejména profesorka Rheia je tou myšlenkou doslova nadšená."

Ano. Svým způsobem fascinující. V mladíkově hlavě se honily nesourodé myšlenky. Hrdost, radost, ale i smlutek, že se projekt blíží ke konci. Bylo mu jasné, že Kronos ani nikdo z katedry nechápe, jak k němu citově přilnul.

Na samém začátku si hrál s přírodními živly. Tvořil kontinenty, hrál si s křivkami jejich pobřeží, jako když sochař hladí hlínu holýma rukama. Potom všechno to živé, rostliny, živočichy. Osídlil svými výtvory hluboké oceány i zasněžené hřbety hor. Stvořit do tohoto projektu myslící bytosti nebylo v plánu a na katedře to vyvolalo rozporuplné reakce. Nakonec to byl ale právě vývoj jejich civilizace od opáleného klacku jako zbraně až do technické éry, kterým se mezi ostatními v ročníku naprosto odlišil a získal si uznání profesorů z řad titánů.

Kronos zamčel pavilon katedry a spěšně se s mladým studentem rozloučil. Ten se vydal opačným směrem, ale po chvíli se vrátil a otevřeným okénkem u země se protáhnul znovu do budovy univerzity, vyběhl po schodech ze sklepa a rychlými kroky po špičkách znovu do laboratoří.

Celá planeta se už rozzářila myriádami světel měst, městeček a vesnic, dalším bezpočtem luceren zářily oceány, které křižovaly dopravní lodě a nad tím vším po pravidelných linkách létaly tisíce letadel. Přitiskl dlaň ke studenému sklu. Celý svět žil jako úžasné mraveniště podle vlastních pravidel. Od doby, kdy z legrace sestoupil mezi primitivní národy a nadiktoval jim první zákony, udělala tato civilizace neskutečný pokrok. Vzpomněl si, jakou radost měl z jejich vlastního vesmírného programu, a jak potom celou noc vyděšeně řešil, jak stočit jejich vesmírné sondy, aby nenarazily do skla.

Rozhlédl se po tmavé místnosti staré laboratoře. Vysoký strop, dvoupatrová knihovna z vyřezávaného dřeva, trocha světla dopadala z venčí, jinak ale celou místnost osvětlovala skleněná koule s výsledkem jeho celosemestrální práce. Pohladil mosaznou tabulku s vyrytým nápisem Zeus: projekt Země.

Zítra touto dobou bude už koule prázdná a připravená pro studenty z dalšího ročníku. Vypnou ji. Znovu se podíval, přiblížil si noční Paříž, kroužil osvětlenými ulicemi, nahlížel do bytů všech těch lidí, kteří na něj dávno zapomněli a nemají ani špetku špatného tušení. Najednou, jak tam tak stál s obličejem a oběma rukama přitisknutý ke sklu, hleděl do očí malé dívenky, která na předměstí Paříže úplně stejně, přitisknutá na okno v bytě, hleděla na něj. Podvědomně ucukl, i když ho samozřejmě neviděla. V těch očích bylo víc, než by se dalo slovy popsat. Radost, mládí a očekávání dlouhého života, plného dobrodružství.

Rychle se odvrátil a vydal se zpátky na chodbu a ven z budovy. Pak se ale zastavil a pohrozil pěstí soše titána Kronose ve vestibulu.

Hlavu vzhůru, holčičko. Něco vymyslím.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 ladypilgrim ladypilgrim | 17. dubna 2016 v 14:13 | Reagovat

;-) Používáš jména bohů z řecké mytologie, ti kdo znají pochopí paralelu..Stejně uvažoval i Pratchet a mnoho dalších, ale jsme tu a vyprávíme příběhy...příběhy bohů...příběhy lidí...jen tak dál...ber témata a hraj si ...piš a piš...jednou stvoříš něco tak úžasného...každý výtvor má své kouzlo..jen tak dál ..jsi Bůh tvořitel ;-)

2 Kačenka Kačenka | E-mail | Web | 17. dubna 2016 v 14:35 | Reagovat

[1]:Ahoj, jsem ráda, že se to líbí a jenom přemýšlím, jak získat víc různých hodnocení, abych se mohla dál zlepšovat.

Ale za Boha se vážně nepovažuji :-)

3 slunecnyden slunecnyden | Web | 17. dubna 2016 v 16:23 | Reagovat

Moc se mi to líbilo. Přečetla jsem jedním dechem.
Snad něco vymyslí... .-) :-)

4 nadsalkem nadsalkem | 18. dubna 2016 v 10:04 | Reagovat

Ahoj Kačko,
tahle povídka se mi zase moc líbila, možná i víc než ty předešlé.... :-D

5 Kačenka Kačenka | E-mail | Web | 18. dubna 2016 v 10:32 | Reagovat

Ahoj, no tak to je samozřejmě skvělý, hlavně že to má zlepšující se tendenci :-)
No jo, ale dřív nebo později tu zvyšovanou laťku shodím těžkým zadkem :-)

6 Špekatý tarzan Špekatý tarzan | Web | 19. dubna 2016 v 12:08 | Reagovat

A lidi jsou snad myslící bytosti? Takoví se potkají zřídka, většinou spáchají sebevraždu.

7 Kačenka Kačenka | E-mail | Web | 19. dubna 2016 v 12:11 | Reagovat

To je hodně kategorický odsudek, Tarzane. Jestli řešíš všudypřítomnou lidskou blbost, tak i blbý člověk myslí. Jen blbě.

Ale jak říká můj manžel: "Nepodceňujte sílu blbců. Je totiž skrytá v jejich obrovském počtu..."

8 Johnny Johnny | Web | 19. dubna 2016 v 18:10 | Reagovat

Fakt dobré :D :D Máš celkom talent. Umenie však nie je vždy len zvyšovanie latky donekonečna. Umenie je... nech máš zadok ťažký, aký len chceš... krútiť ním štýlovo :D

9 Della Luce Della Luce | E-mail | Web | 20. dubna 2016 v 9:09 | Reagovat

Už delší dobu sleduji Tvoje povídky a líbí se mi. U této už nešlo nezareagovat. Je příjemně plynoucí, milá, filozofická. Každý si najde svou míru fantazie, čtenář se může toulat a neztratí se :-)

10 Kačenka Kačenka | E-mail | Web | 20. dubna 2016 v 10:01 | Reagovat

[9]: Ahoj, děkuji za milý komentář, jsem ráda, že si v tom každý něco najde. Mimochodem, Tvůj blog je dost bomba, je vidět, že žiješ hodně zajímavý život :D

[8]: Ahoj Johnny, díky za pochvalu. Slibuju, že až budu mít chvilku, začtu se pro změnu zase do Tvých článků, abych věděla, s kým mám tu čest. Brzy se chystám napsat povídku na téma tohoto týdne, ale bojím se, že laťku líznu zadkem - ze spodní strany.

11 Eli♥ Eli♥ | Web | 20. dubna 2016 v 14:16 | Reagovat

Až teď jsem si všimla tvého komentáře u mě. Mě nešlo ani tak o tu vni, ale je to první bio kosmetika, kterou vlastním. Musím říct, že je super, akorát pro mě by mohla být hutnější.

12 Della Luce Della Luce | E-mail | Web | 21. dubna 2016 v 17:54 | Reagovat

[10]:Děkuji, je to potěšující! :-)

13 Špekatý Tarzan Špekatý Tarzan | Web | 25. dubna 2016 v 16:21 | Reagovat

[7]: to nebyl žádný odsudek, jen takový drobný postřeh ze života
(prasat) :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama