Děti Marsu

11. června 2016 v 9:28 | Kačenka |  Věda v běžných věcech
...aneb proč lidé na Marsu nikdy žít nebudou

Když mi bylo dvanáct, měla jsem přečtené už skoro všechny Verneovky, všechny předrevoluční encyklopedie o vesmíru a asi půl metráku starých tátových časopisů VTM (zaniklý Věda a technika mládeži), které sbíral jako kluk. Bylo těsně po revoluci, dvacáté století mělo končit až za nekonečných deset let a kdyby se mě tehdy někdo zeptal, jestli se dožiju osídlení Marsu, brala bych to jako vtip. Samozřejmě že ano!

Jenže ono ne. Mohla bych v tomto místě napsat článek o tom, kam se řítí naše civilizace popíráním vlastních hodnot a že nás čeká nový středověk. Opřela bych se do kdekoho, tomu věřte. Ale dneska napíšu, proč člověk nemůže kolonizovat Mars z čistě praktických důvodů.

Proč vůbec kolonizovat další planety?

Dobrá otázka na začátek. Důvodů by samozřejmě bylo hodně.
  • Přelidnění Země. Během mého života se populace na Zemi zdvojnásobila. Dá se předpokládat, že deseti miliard dosáhne ještě do konce třicátých let jednadvacátého století. Vědci se přou, kam to povede, kolik lidí se na Zemi vlastně "vejde" a kolik jich stará matička uživí. Z tohoto pohledu by bylo logické osídlit i další světy a Zemi trochu ulevit.
  • Nedostatek surovin. Jsme závislí na ropě, oceli a kovových rudách obecně. Pokud by se teoreticky měly některé vyčerpat, dostane se lidská civilizace do problémů. I když je otázka surovin klidně námětem na samostatný článek, nechme tak. Prostě mohou dojít. Nedostatek jídla pro jednoduchost přiřadím k surovinám.
  • Touha objevovat. Nejkrásnější lidská vlastnost, která nás v pravěku donutila zvednout prdel a podívat se, co je za nejbližším kopcem a která nás dovedla až do dnešních dní, jako technicky vyspělou civilizaci, která dokáže efektivně přetvořit své životní prostředí a zdvojnásobit původní průměrnou délku života jedince.

Proč Mars? Proč ne Venuše?

Mars je pouštní planeta, kterou máme dalekohledem celkem slušně probádanou, takže víme, s čím se na něm určitě nesetkáme - s ozbrojeným odporem. Je na něm voda, trocha atmosféry, a není ani nijak tragicky daleko.

Záměrně nepíšu, že je nejblíž, protože by to nebyla pravda. Ze všech planet je k nám totiž nejblíž Venuše, o které se z hlediska kolonizace nikdy moc neuvažovalo. Proč? Venuše je skoro stejně velká jako Země a na rozdíl od Marsu má podstatně hustší atmosféru. Tedy hodně hustou, až moc.

Na povrchu Venuše panuje takový tlak vzduchu, jaký je na Zemi kilometr pod hladinou moře, tedy 90x větší (zdroj). Teplota mezi 400 a 500 °C je všechno, jenom ne k žití. Například cín nebo olovo jsou při těchto teplotách už tekuté (zdroj). Z tohoto pohledu by bylo jednodušší trvale osídlit aktivní sopečný kráter na Zemi, než vážit dlouhou cestu.

Proč nikdy neuděláme z Marsu kvetoucí zahradu

Někde ve skrytu duše snílka jsem si celý život říkala, že třeba ne za mého života, ale třeba za života mých dětí, se začne s kolonizací Marsu. Začneme ve sklenících výrobou biomasy a kyslíku, atmosféra se postupně zahustí, vysadíme jednobuněčné rostliny, které vytvoří první vegetační kryt a dílek po dílku velké stavebnice budeme z pusté planety dělat místo k žití. Tak to bohužel nikdy nebude.
  • Van Allenovy pásy. Aniž bychom si to nějak intenzivně uvědomovali, máme na Zemi víc štěstí, než rozumu. Naše kovové jádro, které plave v tekutém obalu, funguje jako dynamo na stařičkém kole - vyrábí velmi silné magnetické pole. To funguje jako deštník proti intenzivnímu proudu elementárních částic, kterým nás vytrvale kropí Slunce. Vystavit se tomuto tak zvanému Slunečnímu větru naplno by znamenalo rychlou smrt pro veškerý život na Zemi. A Mars tento deštník nemá. Vzhledem k menší velikosti jeho jádro vystydlo a magnetosféra zanikla. Běžný život na povrchu Marsu proto není možný a nikdy ani nebude.
  • Gravitace 38 %. Pravděpodobně se bavíte představou, jak byste na povrchu Marsu do druhého patra nemuseli po schodech, ale prostě byste si vyskočili, ale takové legrácky by vás brzo přešly. Při snížené gravitaci lidské tělo okamžitě reaguje progresivním odvápněním. Kosmonauti se z delších misí vrací s osteoporózou na úrovni starců a na Marsu by jí nebyl nikdo ušetřen. Jistě, všichni mohou cvičit v odstředivkách a v gumových pásech, podobně jako kosmonauti na ISS. Ale donuťte cvičit zajíce nebo srnku.
  • A znovu Van Allenovy pásy. Tomuto deštníku totiž vděčíme i za naši atmosféru. Sluneční vítr je nejen smrtelný pro živé organismy, ale doslova odfukuje plyn z povrchu planet. Není to malá gravitace, jak jsem si myslela jako dítě, ale právě chybějící magnetické pole, kvůli kterému není žádná pořádná atmosféra na Merkuru nebo na Marsu, a naopak vydržela na Venuši a Zemi. Každá ze zbývajících planet, která se pyšní atmosférou, ji především chrání svým magnetickým deštníkem. I kdybychom na Marsu zvládli vyrobit hustou atmosféru, Slunce by ji postupně odfouklo do vesmíru.

Raději pouště, hory a oceány

Pokud jde o možnosti, jak se vypořádat s přelidněním Země a nedostatkem místa k žití, je pro dnešní den nesrovnatelně jednodušší začít budovat města plovoucí na moři, nebo dokonce na mořském dně, než se stěhovat na sousední planety. Je mnohem jednodušší budovat města ve vyprahlé poušti a vodu získat odsolováním mořské, než osidlovat mrazovou poušť Marsu. Ze stejných důvodů je jednodušší osídlit oblasti za polárním kruhem, hlubokou džungli nebo třeba vysokohorské oblasti, kde i kamzík blije z výškové nemoci.

Ale jestli se chystáte letět na Mars, začít s kolonizací a já se pletu, tak mě honem zapište k posádce. Čekám na to celý život.

magnetosféra Země, Van Allenovy pásy

Magnetosféra Země, Van Allenovy pásy. Zdroj: https://upload.wikimedia.org/
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fredy Fredy | Web | 11. června 2016 v 12:37 | Reagovat

hezký blog :-)

2 Lúmenn Lúmenn | Web | 17. července 2016 v 13:59 | Reagovat

Bezva článek, nad magnetosférou jiných planet mě nikdy nenapadlo uvažovat, i když je to vlastně úplně jasné;) O polovoucích "domech" jsem už kdysi četla ve 21.století, přijde mi to jako úžasný nápad - obrovské "lodě", spíše plovoucí ostrovy, poháněné větrem, proudem vody a sluncem, plné vegetace a všechno pěkně recyklovatelné nebo obnovitelné - vlastně to není ani z tisíciny tak nákladné a složité, jako osidlování Marsu:) Ale takových super nápadů má lidstvo mraky, ale kvůli nejrůznějším lobby se udržuje uměle status quo, nic se pořádně neposouvá, protože se na tom nedá tak moc vydělat jako na válkách, ropě atd.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama