Proč nežijeme v plovoucích městech?

19. července 2016 v 12:03 | Kačenka |  Věda v běžných věcech
Každý z nás někdy viděl obrázek létajících nebo plovoucích měst a řekl si, že by se takové budoucnosti chtěl dožít. Vyřešilo by se přelidnění světa, vznikly by soběstačné komunity založené na vlastní produkci potravin, recyklaci, nastal by ráj. Jenže potom uplynulo třicet let a stále nic. Je za tím celosvětové spiknutí, nebo by tam prostě v reálu nikdo nechtěl bydlet?

Úplně za začátek chci poděkovat Lúmenn za námět na další článek. Psala jsem, proč nikdy nebudeme žít na Marsu a v komentáři zazněl povzdech, že plánů na futuristická (létající nebo plovoucí) města by měli lidé dost, ale že je blokují vlivné lobby ropáků a výrobců zbraní (plus mínus, zjednodušeno).

Tak předně. O vlivu nejbohatších finančních skupin na vývoj lidstva nemám velké pochyby, ale držme se při zemi. V ropě a uhlí jsou velké peníze, ale jednou asi dojdou. Pro žádného moudrého miliardáře (a ti musí být moudří, protože jinak by se jim peníze rozkutálely) by nemělo smysl blokovat rozvoj technologií a lpět na starých pořádcích. V technologiích je víc peněz, než v docházejících pevných palivech a zítra vydělá ten, kdo do nich dnes investuje, ne ten, kdo by proti nim bojoval. Města v arabské poušti, která vznikla z takzvaných petrodolarů (peněz utržených za ropu) jsou toho důkazem. Z moderních technologií ekologického bydlení tam oči přecházejí.

Proč tedy nežijeme v plovoucích městech?

Upřímně, jsem stejný snílek, jako kdokoliv jiný. Někdy v osmdesátém pátém jsem dostala ilustrovanou knížku, která nabízela možnou vizi budoucnosti v roce 2000. Lidé v létajících autech, domy pod skleněnými kopulemi, města postavená na plovoucích pontonech na moři, pod mořem, ve vesmíru. A ono pendrek. Máme rok 2016 a největší úlet byl roční experiment v uzavřené biosféře, který málem skončil tragicky.


O projektech Biosféra a Biosféra 2 si přečtěte na Wikipedii. Originál obrázku: DrStarbuck at Flickr CC BY 2.0

Představme si ale něco méně náročeného. Takové plovoucí město by nemuselo být dokonale soběstačné v produkci potravin, vody a kyslíku, ne?

Reálné problémy plovoucích měst


Projekt Biosféra byl uskutečnitelný jen proto, že se do něj zapojila mimořádně odhodlaná parta lidí, kteří věděli, že budou celý rok psychicky i fyzicky strádat, ale stanou se součástí něčeho přelomového. Pokud bychom do svého plovoucího města neměli nastěhovat zrovna nějakou komunitu s mimořádnými vnitřními pravidly, jako ve filmu Pláž (2000), museli bychom předem počítat s tím, že budou chtít obyvatelé takového města mít přístup ke všem prostředkům a vymoženostem, jako kdekoliv na souši.

  • Energie. O tom, že by byl takový ostrov osázený soláry, celkem není pochyb. Solární energie je ale vrtkavá, třeba v noci, jak známo, Slunce nesvítí. Pokud by plovoucí ostrov neměl nést tisíce tun baterií a veškerá technologie neměla být přizpůsobená na stejnosměrný proud, muselo by se přemýšlet dál. Energie větru a vlnění nebo proudění vody samozřejmě přicházejí taky na mysli, ale jejich výtěžnost je obecně dost malá a technologie drahé. Asi by stejně musel být k dispozici záložní zdroj na pevnině na zemní plyn a pod vodou kabely. Takže žádná pohádková ekologie.
  • Pitná voda. Technologie odsolování mořské vody je zvládnutá velice dobře, vzorem celému světu může být stát Izrael. Odsolování je ale velmi drahé a náročné na energii, takže se musí počítat i s tím. K tomu je potřeba zavést technologie na čistění odpadních vod, které vyjdou několikanásobně levněji, ale celý tento systém vyžaduje u obyvatel dodržování určité morálky nakládání s odpady.
  • Odpadové hospodářství obecně. Každé město za den vyprodukuje nepředstavitelné množství odpadu. Že to není úplně dobře, to je myslím bez debat, ale dokud budeme potraviny nakupovat v obchodech, vždycky s tím budou spojené nějaké obaly. Dokud budeme žít mezi spotřebním zbožím, vždycky se bude vyhazovat a kupovat nové. A tím se nesnažím naznačit, že by se měl tento způsob života zakazovat, spíš jen že se k tomu váže celý průmysl nakládání s odpady, který nevnímáme, ale vyžaduje svoje dopravní prostředky, stavby s technologiemi a skládky nebo spalovny.
  • Potraviny. Zapomeňte teď na to, že budou všichni jíst klíčky z biofarem na ostrově. Počítáme s běžnými lidmi a ti budou chtít mít plně zásobený supermarket, lokální pekaře, řezníky a zelináře, restaurace, fast foody, exotickou kuchyni i luxusní podniky. Do města, které by v tomto neposkytovalo stejný komfort, jako jakékoliv město na souši, se nikdo stěhovat nebude. To máte denně ale desítky náklaďáků zásobování, tedy pardon - lodí nebo vrtulníků. A hned máme další problém. Taková doprava je časově i finančně mnohem náročnější, protože je potřeba na souši zboží překládat do něčeho, co může k ostrovu zajet.
  • Doprava. V Benátkách taky nejezdí jediné auto. Věděli jste to? Samozřejmě mám na mysli historické jádro na kůlech, ne rozšířené moderní Benátky na okolních poloostrovech. Takže teoreticky můžete lidi přesvědčit, že mají auta nechat na pevnině a uvnitř jezdit elektrickým rychlovláčkem. Ale zase - vyžaduje to zázemí na pevnině. Pokud by se ostrov spojil s pevninou mostem, odpadla by řada starostí z předchozího bodu. Ale bylo by to ještě pravé plovoucí město? Každopádně by na ostrově přibyla potřeba skladovat a prodávat pohonné hmoty, a to je na vodě mimořádně o hubu.
  • Vlny. Kdo se na mořské proudy a vlny dívá jen jako na zdroj energie nebo povyražení při serfování, měl by zbystřit. Pokud by se lidem houpala podlaha pod nohama, nevydrželi by na ostrově ani týden. To vyžaduje opravdu masivní konstrukci ostrova a nějaký samočinný systém vyrovnávání polohy i v případě tropického monzunu. A to je další energie, jak jinak. Klilmatické podmínky na pobřeží, nebo dokonce nějaký ten kilometr na moři, jsou úplně jiné, než jaké známe mezi českými kopečky. Pokud tam nechceme ubytovat jen ostřílené veterány z velrybářských lodí, neměl by ostrov pustit vodní tříšť a vichr do ulic. A to taky chce nějaké technické řešení.
  • Individualita. Na první pohled se to nezdá, ale zrovna toto je věc, pro kterou v podobných projektech není místo. Nejen že si v takovém městě nepostavíte domek podle svých představ, to ani leckde jinde. Ale život na plovoucím ostrově bude svázaný velkou spoustou bezpečnostních a jiných praktických pravidel, aby se v unikátním prostředí nemohlo stát něco nepříjemného.
  • Omezená kapacita ostrova. Město na pevnině je živoucí organismus, kdy stavby vznikají a zanikají podle aktuálních potřeb. Město na moři není možné libovolně rozšířit nebo stavět podle individuálních potřeb. Předpokládá se, že plovoucí ostrov bude muset být vyvážený a o umístění všech budov bude předem jasno. Takže může nastat případ, kdy budete chtít mít děti, ale nebude k dispozici jediný větší byt, budete si chtít přistěhovat příbuzné a nebude kam, budete chtít rozjet podnikání a nebude kde.
Myslím, že žádný z bodů, které jsem uvedla, není úplně iracionální a budu ráda, když mi v komentářích napíšete, co se vám na tom nezdá, na co jsem zapomněla, nebo v čem si myslíte, že bude budoucnost bydlení jiná, než by člověk řekl.
Díky všem!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 19. července 2016 v 12:17 | Reagovat

Je to těžké, když se planeta zaliďňuje. Měl by asi co nejdřívě kolonizovat vesmír, ale vyřešilo by se tím vše?

2 Kačenka Kačenka | E-mail | Web | 19. července 2016 v 12:33 | Reagovat

No právě. Ale o tom jsem právě psala minule, odkaz je na začátku článku. Je levnější vybudovat město pod oceánem (a to o hodně), než vypravit větší posádku jen na blbej Měsíc. A i když se to nezdá, na Zemi je místa habakuk, přelidňují se jen některé oblasti, kde chtějí lidé žít raději, než jinde. Je to na delší diskusi, ale napiš, budem diskutovat :-)

3 Lúmenn Lúmenn | Web | 14. srpna 2016 v 16:35 | Reagovat

Jsem ráda, že přináším inspiraci:) Některé argumenty (třeba vlny:)) dývají smysl a je třeba se nad nimi zamyslet, ale ten zbytek předpokládá, že civilizace budoucnosti bude stejně pitomá a rozežraná, jako ta dnešní - což pokud bude, tak pomře hladem, protože žijeme dlouhodobě na dluh a pokud budeme pořád vyžadovat auta, supermarkety narvané až po vrch a další "vymoženosti" naší civilizace a nebudeme trochu pokorní a ukáznění právě stran odpadů a místa k životu, chcípneme mnohem dřív, než vynalezneme dostatečně výkonné solární panely a baterie k uchování elektřiny s velkou kapacitou;)

4 Kačenka Kačenka | E-mail | Web | 19. srpna 2016 v 12:28 | Reagovat

[3]: Ahoj :-)

Projektů, jak lidstvo zbavit nízkých, ale každopádně přirozených potřeb, jsme ve dvacátém století pár viděli. Jmenujme nacismus a komunismus, které oba nezávisle stavěly na vědecké představě nového člověka, který bude žít v kompletně centrálně řízené společnosti.

Aniž bych se snažila o kontroverzi - oba tyto projekty byly racionální a daly se označit za utopii, tedy společnost rozvinutější a dokonalejší, než je naše současná.

Jak oba projekty probíhaly a dopadly, popisuje X filmů, dokumentů a doufám, že už i učebnic dějepisu.

Smířit se s tím, že nedokonalý člověk přežije jen v nedokonalém světě, je těžké, ale doporučuji nad tím dumat.

5 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 5. října 2016 v 23:00 | Reagovat

Každý člověk má jiné představy o životě i touhy, jak směrovat své bydlení. Někomu se líbí bydlet samostatně, volně, co nejdál od jiných lidí, druhý si nedovede život na samotě představit. V průběhu života však poznáte, že se priority mění. Život s dětmi vyžaduje prostor, zajištění práce-zaměstnání, blízkost vzdělávání. Více času trávíte z domova pryč. Pak zůstanete v bytě či domě sami a navíc přijdou určité zdravotní potíže. Co potom s krásným, velkým domem. Ke stáří pak jste rádi, že je nablízko třeba jak lékař, tak zásobování, třeba i místa na procházky. K bydlení vám bude stačit menší byt. Asi by bylo řešením, měnit to bydlení podle situace, věku. Věřím ale, že se nikdy nevyřeší zcela rozložení lidstva tak, aby celá Země byla obsazena, zkultivována i ponechána příroda co nejvíce tak v pořádku, že bude sloužit k pobytu člověka co nejdéle.

6 Johanes Johanes | E-mail | 11. dubna 2017 v 20:35 | Reagovat

...zdravím,upoutala mě vaše diskuze,tak zde je můj názor.
já měl obrovské štěstí,že jsem se před dávnými věky narodil v přírodě...tedy na dědině.Já bych v městě nechtěl vůbec žít a už vubec ne v plovoucím nebo podvodním.Moře by mi rozšpluchalo turka a i dobré pívo.Ve městě je hodně lidí,šlapete si navzájem na kuří oka,dýcháte si po ránu a první cigaretě v autobuse,šálině,metru za krk a tak konzumujete své ranní pachy.Hlavně ty ze zkažených zubů a pod.Takže město ani ve snu nechci...
Omlouvám se,že jsem zde vtrhnul,já člověk z přírody.Pěkné dny a dosti humoru. :-)

7 nar.soc. nar.soc. | 30. května 2017 v 13:26 | Reagovat

Do článku se vloudila chyba.
V odstavci energie (fotovoltaická) se počítá se stejnosměrným proudem, což je zásadní omyl. Vzniklý el. proud se přes měnič uzpůsobí pro konkretní potřebu. Lze jej tranformovat, skladovat v bateriích ( nové výzkumy vedou k lehkým a výkonným bateriím).
Odsolování vody je dnes také jiné. Filtrací přes zvláštní keramické filtry se sníží slanost na zlomek %, což na většinu použití vyhovuje.
Dostatkem elektřiny lze vodu destilovat v rekuperačním přístroji s malou spotřebou.
Skoro totéž co o vodě, lze napsat i o likvidaci tekutých odpadů. Odstředěním se rozdělí na lehčeji čistitelné a na menší zbytek s komplikovanějšími způsoby čištění. Konečná destilace je stejná, jako u pitné vody.  
Pevné odpady lze rovněž třídit na spalitelné, sklo a jiné. :-D

8 Květka Květka | E-mail | Web | 30. června 2017 v 13:48 | Reagovat

[7]: Díky za komentář, jsem ráda, že jste nám to trochu osvětlil. Myslím, že v podrobnostech mi tam najdete nepřesnosti, ale celkově se ke své myšlence pořád přikláním.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama